Oblasti poradenství

Proč spolupracovat s environmentálním poradcem

Aneb budoucnost, výhody a trendy environmentálního poradenství

Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) a environmentální poradenství (EP) jsou významnými preventivními nástroji politiky životního prostředí. Jejich cílem je rozvoj kompetencí (znalostí, dovedností a postojů) potřebných pro environmentálně odpovědné jednání lidí, tedy takové jednání, které je v dané situaci a možnostech co nejpříznivější pro současný i budoucí stav životního prostředí. Environmentálně odpovědné jednání je chápáno v osobní, občanské i profesní rovině, dotýká se zacházení s přírodou a přírodními zdroji, spotřebitelského chování a aktivního ovlivňování svého okolí s využitím demokratických procesů a právních prostředků. V případě EVVO a EP se jedná o celosvětově uznávané obory, které jsou po desítky let rozvíjeny i v České republice, kde se pro tuto oblast postupně vyvinul systém, zakotvený v politikách a strategických dokumentech, financovaný na různých úrovních, založený na spolupráci řady aktérů od veřejné správy, přes školy, výzkumné instituce, ekocentra a další poskytovatele EVVO. Ministerstvo životního prostředí je hlavním garantem EVVO a EP v České republice. Cílem MŽP je zabezpečit dlouhodobé fungování systému EVVO a EP v co nejvyšší kvalitě a zároveň jeho otevřenost novým přístupům a trendům, jak je to popsáno v aktuálním Státním programu EVVO a EP na léta 2016-2025. Podpora systému je zajišťována především formou legislativních norem a diferenciovaných finančních programů, rozvíjením metodik, informováním a osvětou veřejnosti, komunikací s veřejností nebo podporou funkčních sítí středisek ekologické výchovy a environmentálních poraden. EVVO a EP se v posledních letech stále více tematicky i metodicky zaměřují na oblast změny klimatu, jako svou jednoznačnou prioritu.

Environmentální poradenství je soubor služeb, které pomáhají občanům i specifickým cílovým skupinám při řešení konkrétních otázek a životních situací souvisejících s životním prostředím. EP je založeno na přímé komunikaci s klientem a na nabídce objektivních expertních rad, které pomohou při řešení klientova dotazu či situace.

Environmentální poradenství je odborná činnost spočívající v poskytování expertních konzultací (rad), posudků, pomoci s přípravou a vedením konkrétních projektů, řízení procesů, poskytování primárních informací a také činností směřujících ke zprostředkování specifických služeb. EP využívá výsledků vědy a výzkumu a zprostředkovává relevantní odborná data.

Kvalifikované environmentální poradenské služby jsou zajišťovány na národní, regionální i místní úrovni. Vykonává zprostředkující roli mezi občanem a veřejnou správou tím, že vycházejí ze znalosti legislativy, státních, regionálních i lokálních environmentálních koncepcí a rozvojových programů. Usnadňují tak veřejnosti i specifickým cílovým skupinám orientaci v ochraně životního prostředí, v dodržování legislativy, využívání ekonomických i dobrovolných nástrojů a v požadavcích na udržitelnou výrobu a spotřebu. Hlavním efektem poradenství jsou tak přímé změny chování ve prospěch environmentálně příznivějších řešení.

Základní cílové skupiny environmentálního poradenství jsou:

  • veřejnost a zájmová sdružení občanů,
  • veřejná správa,
  • podnikatelský sektor včetně zemědělství,
  • nestátní neziskový sektor.

Základní požadavky na kvalifikaci environmentálního poradce jsou:

  • odpovídající vzdělání, profesní znalosti, dovednosti a zkušenosti,
  • trvalé profesní vzdělávání,
  • profesionalita,
  • objektivita, nestrannost,
  • komunikační dovednost (včetně facilitace procesů, mediace, řízení/řešení konfliktů)

Systémové poradenství je jednou ze základních metod environmentálního poradenství, které je postaveno na dlouhodobém a komplexním procesu vzájemné spolupráce mezi poradcem a klientem, a to od prvního předložení dotazu až po nalezení optimálního řešení.

Mezi základní metody práce systémového poradenství patří:

  • zprostředkování/delegování - ukáže správný způsob, jak najít pomoc tím, že odkáže na jiné odborníky nebo organizace,
  • poskytování specifických informací - přes osobní kontakt, telefon, e-mail, internetové stránky, stejně jako prostřednictvím tištěných materiálů, letáků, brožur, seminářů, kurzů atd.,
  • odborný posudek, analýza, hodnocení - analýza a hodnocení problémů klienta a doporučení environmentálně vhodných/udržitelných řešení,
  • odborné a procesní poradenství - systém poradce je napojen na systém klienta, odborník navrhuje a řídí procesy a napomáhá jejich zavedení do systému klienta,
  • management na dobu určitou - jediný případ, kdy environmentální poradce přebírá na určitou dobu zodpovědnost za řešení problému.

Výběr vhodného typu poradenské služby a propojování jednotlivých typů služeb podle potřeb klienta vytváří přidanou hodnotu environmentálního poradenství a odlišuje jej tak od běžných osvětových a informačních služeb.

Dosud bylo toto poradenství chápáno jako součást environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, jeho postupný rozvoj jej však etabluje jako samostatný nástroj politiky životního prostředí, který přispívá k naplňování stanovených cílů. Je založen na efektivním poskytování určitých služeb a současně na iniciativě a vstřícnosti zájemců o tyto služby.

Touto formou je dosahováno stanovených záměrů či cílů efektivněji a levněji než například aplikací nástrojů regulativních (administrativních) či ekonomických, které vyvolávají obvykle významné ekonomické dopady či finanční nároky. Environmentální poradenství také plní nezastupitelnou roli v oblastech, kde není možné nebo efektivní aplikovat jiné nástroje.

Podle Koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Středočeského kraje se vyskytují tyto nedostatky v EVVO v podnicích Středočeského kraje:

  • Nedostatečná koordinace jednotlivých činností charakteru environmentální výchovy a vzdělávání směřující k podnikům.
  • Nedostatečná povědomost mezi podnikateli o systémech řízení životního prostředí.
  • Motivace podniků je často závislá pouze na osobním přístupu vrcholového managementu firem.
  • Převažuje přístup, kdy záležitosti ŽP podniky vyčleňují do kompetence samostatných pracovníků nebo oddělení. Ostatní zaměstnanci podniku pak zůstávají více či méně izolováni jak od informací, tak od činností souvisejících s vlivy na životní prostředí.
  • Některé firmy se otázkám ochrany životního prostředí nevěnují z nedbalosti nebo úmyslně.
  • Nevědomost a nevzdělanost personálu některých firem. Zaměstnanci často ani nevědí, že svým chováním poškozují životní prostředí.
  • Nevhodné chování podniků působících v ochraně životního prostředí vede v některých případech ke zničení dlouhodobého působení na environmentální povědomí občanů.
  • Nedostatky v komunikaci, v toku informací od podniků k občanům.
  • Firmy nemají pozitivní zkušenost s otevřeností vůči veřejnosti, někdy naopak mají špatné zkušenosti s různými organizacemi, které přistupují ke komunikaci již apriori konfliktním způsobem.